Judikatura – pozemní komunikace ve vztahu k § 22 lesního zákona
Co konstatoval nejvyšší správní soud aneb o co šlo v kauze Lesy ČR,s.p versus Krajský úřad Moravskoslezského kraje
Problematika silničního zákona na straně jedné a lesního zákona na straně druhé ve věci odstranění větví přesahujících z lesních pozemků nad pozemní komunikace a jaké z toho plyne ponaučení pro orgány státní správy lesů z hlediska § 22, který řeší bezpečnost osob a majetku
Rozhodnutím Magistrátu města Havířov č.j. E/MH/1615/04/Sw ze dne 12.8.2005, bylo vlastníkovi lesa (Lesy České republiky ,s.p.) nařízeno odstranění větví z porostů p.č. 3128, 3126 a 3122 v k.ú. Horní Suchá a p.č. 1657/1 v k.ú. Albrechtice u Českého Těšína, zasahujících do průjezdného profilu komunikace, jako zdroje rušení provozu na silnici č. II/474. Proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto odvolání Lesů ČR,s.p.rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. Vlastník lesa se poté domáhal zrušení prvoinstančního i druhoinstančního rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě. Tento soud však žalobu zamítl rozsudkem č.j. 22 Ca 236/2006-20 ze dne 20.9.2007. Zde mimo jiné Krajský soud konstatoval ,že se ztotožňuje s názorem obou správních orgánů. Mezi zákonem č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen"silniční zákon") a zákonem č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů [dále jen"lesní zákon") neexistuje vztah obecného a speciálního právního předpisu, protože každý upravuje jiný okruh právních vztahů. V této souvislosti demonstroval účely obou předpisů odkazem na § 1 lesního zákona a § 1 silničního zákona. Proto ani § 22 odst. 1 lesního zákona a § 35 odst. 1 silničního zákona na straně jedné[1] a § 35 odst. 2 silničního zákona na straně druhé nemohou být navzájem ve vztahu obecného a speciálního, neboť upravují odlišné právní vztahy. Žalobcem navrhované ustanovení § 22 lesního zákona je na posuzovanou věc neaplikovatelné, neboť upravuje bezpečnost osob a majetku, a nelze proto podle něj postupovat v případě, kdy se jedná o ochranu provozu pozemní komunikace. Správní orgán prvého stupně od počátku řízení zřetelně uváděl, že postupuje vůči žalobci v souladu s § 124 odst. 4 písm. k] zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen"zákon o silničním provozu") jako obecní úřad, který v rámci přenesené působnosti provádí prevenci v oblasti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích. Takto byly formulovány všechny výzvy, které žalobce v řízení obdržel a takovýto charakter správní činnosti vyplývá i z obsahu obou rozhodnutí. Logickým důsledkem preventivní činnosti v oblasti bezpečnosti silničního provozu je pak aplikace § 35 odst. 2 silničního zákona, neboť v tomto řízení byly zjišťovány zdroje ohrožení pozemních komunikací a zdroje rušení silničního provozu na nich. Jelikož zjištěný zdroj ohrožení byl jiný, než je uveden v § 35 odst. 1 silničního zákona (tj. nedošlo ani k sesuvu půdy, kamenů, lavin a stromů, ani jejich částí, ani nevzniklo nebezpečí výstavbou nebo provozem dálnice, silnice a místní komunikace nebo přírodními vlivy), pak správní orgán, který dospěl k závěru, že větve stromů nepředstavují hrozbu vzniku škody, ale ruší provoz na těchto komunikacích, v souladu s § 35 odst. 2 silničního zákona, správně nařídil žalobci (který vykonává právo hospodaření na dotčených pozemcích) odstranění zdroje ohrožení. Krajský soud neuznal argument žalobce pro možnou aplikaci § 35 odst. 1 silničního zákona s tím, že přesah větví do komunikace není skutečností, kterou by bylo možné zahrnout pod zanedbání údržby, ale jedná se o přírodní vliv. Pojem přírodní vliv zahrnuje pouze takové skutečnosti, které mají původ v neovlivnitelných přírodních jevech, kterým nelze předcházet a které jsou nepředvídatelné (zejména různé živelní události). Přesah větví je však skutečností odstranitelnou, negativní vliv přerostlého porostu na provoz komunikace je předvídatelný, a v posuzovaném případě lze proto zjištěný skutkový stav podřadit pod pojem zanedbání údržby. Zdroj ohrožení má tedy krajský soud za jiný než ten, který je uveden v § 35 odst. 1 silničního zákona, a proto odůvodňoval postup správních orgánů podle § 35 odst. 2 téhož zákona.
Proti rozsudku byla podána kasační stížnost a po přezkoumání napadeného rozsudku shledal kasační stížnost v jejím rozsahu za nedůvodnou. Co se týče přezkumu rozsahu kasační stížnosti vybral jsem z tohoto judikátu pro výkon státní správy lesů to nejpodstatnější a sice :
….. nelze připustit aplikaci § 22 odst. 1 lesního zákona na danou věc ani z důvodu ryze kompetenčních. Zde lze poukázat na nedostatek věcné působnosti orgánu státní správy lesů rozhodnout o uložení provedení předmětného opatření ani z titulu zajištění bezpečnosti osob majetku před škodami. Podle § 48 odst. 1 písm. j ) lesního zákona /podle úpravy do 31.12.2006, poté již písm. h)/ rozhodují o uložení opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku před škodami, které by mohly být způsobeny padáním kamenů,sesouváním půdy,pádem stromů a lavinami z lesních pozemků, a o tom, kdo ponese náklady s tím spojené ( s odkazem § 22 odst. 1 a 2 lesního zákona), obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které při tom vystupují jako orgány státní správy lesů. Nelze přehlédnout, že citované ustanovení § 48 odst. 1 písm. j) ( nyní h) lesního zákona některé jevy zahrnuté výslovně do § 22 odst. 1 lesního zákona nepřejímá a nepřejímá mj. ani externalitu v podobě přesahu větví stromů, jde přitom o výčet taxativní.
Nejvyšší správní soud zde dovodil, že obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností, vystupuje - li jako orgán státní správy lesů, nepřísluší rozhodovat ani o uložení opatření k zajištění bezpečnosti osob a majetku před škodami způsobenými přesahem větví, a je proto nutné věcnou příslušnost k takovému rozhodnutí nalézt u jiného orgánu státní správy.
Co z tohoto judikátu dále vyplývá ? Nejvyšší správní soud jasně potvrdil prvoinstanční věcnou správnost aplikace ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 13/1997 o pozemních komunikacích, podle kterého bylo nařízeno vlastníkovi lesa odstranění zdroje ohrožení v tomto případě přesahu větví. Toto ustanovení zní Silniční správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dálnice, silnice a místní komunikace a zdroje rušení silničního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v odstavci 1, nařídí silniční správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje tohoto ohrožení. Nevyhoví-li provozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, silniční správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady.